Studentské noviny se 4. dubna zúčastnily vyhlášení o nejlepší školní časopis! Vyhlášení proběhlo v Holešově s šéfredaktorem Kroměřížského deníku. Cestu jsme absolvovali s paní učitelkou Vaculovou, která nás svým osobním automobilem dovezla až na místo vyhlášení soutěže. A jak vůbec probíhala naše cesta?

 

Z důvodu vysokého počtu olympijád konajících se v tento den nám nebyla umožněna jízda žádným služebním vozem, a proto jsme se na cestu vydali soukromým expresem paní Vaculové – Citroënem C4. Po vyzvednutí všech účastníků jsme vyrazili směr Holešov. Řidič vozu byl po celou dobu jízdy monitorován přísným dohledem sedícím na zadním sedadle a kontrolujícím limit rychlosti na vozovce. Na vše myslící studenti se také vybavili speciálními navigacemi s tím nejmodernějším globálním polohovým systémem, tudíž nebyla ani nejmenší možnost se kdekoliv ztratit. Po příjezdu na místo a hledání místa konání jsme se dostavili do sálu v ICM Holešov.

Mužská část výpravy už se nemohla dočkat organizátory slibovaného občerstvení. Po přinesení táců na stůl však nikdo z nich neprojevil ani známku nadšení. Jak později jeden z našich redaktorů uvedl: ,,Suchý pagáč a jakási miska ovoca? To sem mohl radši ostat doma.” Proběhlo vyhlášení výsledků pro základní školy a následovalo pásmo středních škol. Všichni napjati jsme čekali, nebudu lhát, na to první místo. Nebylo k tomu daleko. Po chvíli čekání jsme byli přivoláni na pódium se slovy ,,Druhé místo: Střední odborná škola Slavičín.” Užili jsme si našich pět vteřin slávy a upozornili organizátory, že se naše škola jmenuje celým názvem Gymnázium Jana Pivečky a Střední odborná škola Slavičín. Na to nám byla sdělena omluva s tím, že nám bude opraven diplom. Po vyhlášení všech výsledků začal workshop s redaktorkou měsíčníku Holešovsko Janou Rohanovou a šéfredaktorem Kroměřížského deníku Lukášem Pařenicou, kteří nám prozradili několik zajímavých  zkušeností z novinářského života a odpovídali na otázky přítomným. Organizátoři nám také donesli vysněný diplom. Na diplomu stálo: ,,Gymnázium a Střední odborná škola Slavičín” avšak namísto místa druhého bylo uvedeno místo první. Inu první jsme byli, co víc si přát? Po skončení programu jsme však nezaháleli a nabrali si s sebou na cestu malou část zdejšího občerstvení. 

Bez ohledu na to, že jsme se tzv. “uléli” z vyučování se nám tato akce velmi líbila. Přinesla hodně motivace a považujeme ji za vydařenou.

(až na to občerstvení no..)