V úterý jsem měla možnost udělat rozhovor s naší bývalou absolventkou Terezou Indrovou. Tereza u nás absolvovala čtyřleté gymnázium a její třídní učitelkou byla Ivana Procházková. Mezi její maturitní předměty patřily čeština, společenské vědy, biologie a také cizí jazyk  ̶ němčina. Nyní je však naší sousedkou, neboť učí na základní škole hned vedle nás. A co dál nám o sobě prozradila Tereza?

 

Na jakou vysokou školu jsi šla po gymnáziu?

,,Dostala jsem se na Filozofickou fakultu Ostravské univerzity, odjakživa jsem milovala studium češtiny a cizích jazyků, to mi šlo, na to jsem měla cit.  Zvolila jsem si tedy bohemistiku (český jazyk a literaturu) a germanistiku (německý jazyk a literaturu). Od začátku jsem si zvolila studijní program Filologie (odborné studium jazyka, nepedagogické), ta mě provázela v bakalářském i magisterském studiu, na magisterském studiu jsem se svým studijním oborem (Čj a Nj filologie) byla sama.

Co se týkalo výběru vysokých škol, jaké jsi měla v hledáčku?

,,Sice jsem měla jedničky a dvojky, ale nikdy jsem si moc nevěřila na filozofickou fakultu. Tak jsem si řekla, že zkusím jednu filozofickou a zbytek si podám na pedagogické. Volila jsem vesměs Brno a Olomouc, krásná živoucí studijní města. Chtěla jsem se trochu osamostatnit, vyletět z hnízda. Ve Zlíně na UTB jsem si zvolila nějaké „záchrany“, nechtěla jsem zůstat na Zlínsku. Ačkoliv jsem měla strach z neúspěchu, bylo to celkem zbytečné, dostala jsem se všude, na všech pět škol, kam jsem poslala přihlášku, tak jsem si zvolila tu jedinou filozofickou fakultu.”

 

Jak jsi zvládala první ročník?

,,Byla jsem spokojená, zorientovala jsem se celkem rychle, hodně mi pomohl přítel, který tehdy taky studoval na VŠ. Naučil mě orientovat se ve zdánlivě složitém kreditovém systému.  Musím říct, že přechod z gymnázia na VŠ pro mě nebyl problematický, byla jsem velmi dobře připravená z gymplu. Nedělalo mi problémy se aklimatizovat, rychle jsem si navykla na nový systém, umím se rychle přizpůsobit a zvyknout si v novém prostředí. Studenti, kteří přišli ze středních škol, kde nebylo studium cizích jazyků na tak dobré úrovni, měli problém zorientovat se v jazyce, zejména v gramatice. Tu jsem já ovládala velmi dobře. Takže jsem byla ráda za svoje učitele na gymnáziu. Hlavně tedy za paní Ťulpovou, naši němčinářku, a paní Žáčkovou na češtinu.”

 

Když jsi byla v nižších ročnících u nás na gymplu, přemýšlela jsi, co by tě v budoucnu bavilo?

,,Já jsem věděla, že chci dělat lingvistiku. Cizí jazyky a čeština mě bavily, šlo to tak nějak samo, hodně jsem si pamatovala z hodin, doma jsem dělala věci navíc, rozšiřovala si slovní zásobu cizojazyčnými časopisy, poslouchala mluvené slovo. Byla to jasná volba.”

 

Filozofická fakulta, to je pro naše studentské noviny u absolventů novinka!

Jak se ti zvládala vysoká?

,,Co se týká gramatiky a slovní zásoby, neměla jsem problém. Nejvíce mi ale chyběla schopnost mluvit volně a plynule, měla jsem v sobě nějaký blok. Soustředila jsem se na svůj ústní projev, plynulost, blok postupně mizel, cítila jsem se jistěji. Na komunikaci jsme měli spoustu předmětů, mohli jsme si vybírat, vše bylo velmi zajímavé. Na vysoké jsme měli rodilé mluvčí, tak to šlo celkem rychle a přirozeně. Byli výborným vzorem zejména ve výslovnosti. Prostě jsme se s nimi museli a chtěli domluvit.“

 

Takže němečtí učitelé?

,,Ano, přímo na germanistice zaměstnávají v rámci evropských projektů lektory z německy mluvících zemí. Jde např. o program DAAD. Vždy přijeli němečtí nebo rakouští lektoři, třeba na rok a učili nás většinou nějaké konverzace, literaturu, reálie a historii. Později v NMgr. také překladatelské a tlumočnické semináře. Takové ty vyloženě odborné předměty.”

 

Když jsi se tak zajímala o cizí jazyky, nelákala tě cizina, projekt Erasmus?

,,Tehdy na výšce jsem této možnosti nevyužila. Zvažovala jsem to, ale vzhledem k tomu, že jsem psala bakalářku a diplomku z oboru české dialektologie (psala jsem o současném valašském nářečí), tak jsem byla vázána na Valašsko a zdejší rodilé mluvčí jako své informátory. Co se týká tématu, vybrala jsem si profesní slovní zásobu spojenou s valašským řemeslem, papučářstvím a košíkářstvím. Byla to velmi příjemná setkání, ráda na ně vzpomínám. Pak jsem jejich mluvu přepisovala a tvořila jsem slovníčky profesních názvů (evidovala jsem spoustu germanismů). Byla jsem tehdy velmi vázaná na výzkum v terénu, takže by pro mě bylo složité skloubit to s programem Erasmus v Německu nebo Rakousku. Musela jsem to oželet, spokojit se pouze s krátkodobými pobyty v zahraničí.”

 

Jak jsi se tedy od filologie dostala k učitelství?

,,Vystudovala jsem po VŠ doplňkově i pedagogické minimum. Byla to moje zadní vrátka, jistota. Má babička byla učitelka a zároveň i má maminka stále působí ve školství. Dříve jsem si říkala, že já učit nebudu. Měla jsem vzor doma, věděla jsem, co vše to obnáší, jak náročná je to práce. Řekla jsem si, já raději budu dělat jazyky odborně. Budu překládat a tlumočit.

Jelikož jsem po VŠ neměla pořádnou praxi, tak jsem nejdříve pár měsíců pracovala na HPP jako recepční v hotelu Antoaneta v Luhačovicích. Na recepci jsem potkávala hosty i ze zahraničí, takže jsem se během hezky rozmluvila za tu dobu, co jsem tam byla.

Nebránila jsem se jakékoliv zkušenosti, nechtěla jsem sedět po škole doma a čekat, až mi ideální práce spadne do klína. Říkala jsem si, že každá práce mi něco dá, někam mě posune. Bylo to tak. Poté jsem obstála v náročném výběrovém řízení na pozici překladatelka a asistentka na personálním oddělení v jedné stavebnické firmě v Hrušovanech u Brna. Tam jsem si zkusila práci překladatelky a zjistila jsem, že je to hezká práce, ale velmi monotónní. Je to vyloženě sadavá práce před počítačem, psaní a psaní, vyhledávání ve slovnících, řemeslo. Člověka z toho bolí oči i časem i hlava. Zkušenost to však byla dobrá, protože jsem se naučila něco z oboru HR (Human Resources, Lidské zdroje). Jednala jsem zároveň i s lidmi, zaměstnanci a různými školiteli a úředníky. Byla to pěkná kombinace dvou oborů. Samostatná práce v kanceláři, kombinace personalistiky a překladatelství. Naučila jsem se organizovat školení zaměstnancům, vytvářeli jsme pracovní smlouvy a zpracovávali administrativně náročné evropské projekty. Moc se mi tam líbilo, ale tuto kumulovanou pracovní pozici nakonec z ekonomických důvodů po roce zrušili.“

 

Takže jsi akčnost vyhledala v učení?

,,Učila jsem nejdříve na jazykovce, kam mi chodili dospělí lidé, kteří se potřebovali naučit jazyk zejména pro pracovní účely. To bylo fajn, ale tehdy to byla jen práce na DPP (tehdy jsem pořádně uměla jen jeden světový jazyk). Takže jsem hledala něco na plný úvazek, a tak jsem se dostala ke školství. Dostala jsem se na základní školu do Vsetína, což bylo celkem daleko a byl to jen roční zástup za MD, a teď jsem tady ve Slavičíně. Zjistila jsem, že práce s dětmi/dospívajícími mi sedí nejvíc.”

 

A co tedy učíš?

,,Cizí jazyky, angličtinu a němčinu – napříč všemi ročníky od 5. ročníku až po 9. ročník. Ve škole učím tak 80 % Aj a 20 % Nj. Pokud scházejí kolegyně, často supluji Čj.”

 

Takže na začátku by tě nenapadlo, že skončíš právě u školství?

,,Říkala jsem, že se tomu vyhnu obloukem, že to pro mě nebude. Chtěla jsem překládat.

Ale zjistila jsem, že práce s dětmi, učitelská profese, je opravdu poslání, je to takové vděčné, že hned vidíte výsledek, máte zpětnou vazbu rychle, děti jsou tolik upřímné, bezprostřední a vnímavé. Každou věkovou kategorii musím motivovat jinak, to mě na tom také baví, je to velmi různorodé, nikdy se nenudím. Mladším dětem stačí málo, člověk jim sem tam připraví zajímavou aktivitu navíc a ony jsou nadšené. Starší studenty je těžší nějak zaujmout. To opravdu člověk musí zjišťovat, co moderního čtou, na jaké seriály a filmy se dívají a tak. Jsem jim však věkem pořád docela blízko, takže se do jejich zájmů a potřeb umím vžít.”

 

Plánuješ ve školství zůstat?

,,Ano, chtěla bych, ráda bych si časem vyzkoušela učit na SŠ, mám na ni kvalifikaci.”

 

Vzpomínáš dobře na gymnázium?

,,Ano. Teď zrovna v září budeme mít sraz po deseti letech od maturity. Jelikož jsem gymnáziu nejblíže, ujala jsem se organizace.”

 

Jaký je to vlastně pocit, že učíš hned vedle budovy, kde jsi ,,vyrůstala“?

,,Příjemný, na gympl vzpomínám jen v dobrém. Potkávám na chodbě bývalé učitele, usmívají se a poznávají mě. Někteří na mě mávají, když vedu třeba neposlušné šesťáky na oběd a musím je umravňovat, to se pak třeba zastaví a s nadhledem řeknou: ,,Jenom jim dej!“

 

 

Jaké to je vzpomenout si na to, že jsi byla žák, ale teď jsi přeměnila roli na učitele?

,,Zpětně si říkám, že obdivuji práci učitelů. Když jsem byla studentka na gymplu, tak jsem nevěděla, co všechno obnáší práce učitele. Myslela jsem si, ti jsou tak chytří, že to mají všechno v hlavě, jen si to odvykládají, nemusí si nic připravovat. V praxi si ale člověk uvědomí, co ta jedna vyučovací hodina vůbec obnáší. Člověk se do toho musí na začátku postupně dostat, najít vyučovací styl, který je efektivní a vyhovuje učiteli a zejména dětem.  S jednou vyučovací hodinou jsou spojeny veškeré přípravy (kopírování, vytváření vlastních pomůcek a pracovních listů, prezentací), plán hodiny, domácí úkoly, písemky. Pořád se musíš zamýšlet nad tím, jestli děti dobře motivuješ, využívat sebereflexi.”

 

Nepřemýšlela jsi někdy nad zaměstnáním v cizině, když ti jdou tak dobře cizí jazyky?

,,To spíše ne. Já to tady mám ráda, hlavně přírodu, Valašsko mi přirostlo k srdci.

Ale teď pojedu na 6 týdnů do Anglie. Studijní a pracovní pobyt o letních prázdninách.  Chci na podzim skládat jednu důležitou zkoušku z Aj (CAE). Budu tam učit češtinu v jazykovce svojí kamarádky přímo v Londýně. Ona provozuje JŠ Czech Language Club a učí zde česky dospělé a bilingvní (dvěma jazyky hovořící) děti. Ty děti mají třeba maminku Češku a tatínka Angličana nebo naopak. Takže tam budu na částečný úvazek učit Čj a vést kamarádce administrativu, protože si v srpnu na měsíc odletí do Asie.  Po práci se budu toulat po památkách a přírodních krásách, setkávat se s přáteli a rodinou, které tam mám. Chci  hlavně poznat místa, o kterých vyprávím studentům při vyučování. Chci prožít to, co učím.”

 

Co bys dnes vzkázala studentům na gymnáziu?

,,Není důležité mít jen samé jedničky, ale orientovat se, umět hledat informace. Vědět, o čem je řeč, mít všeobecný přehled. Důležité je vědět, co mě baví, co mě naplňuje, co mi jde, co chci v životě dělat, alespoň tušit směr, jakým se vydat, nemusíme vědět přesně, na VŠ se už specializujeme, prací získáme praxi a jistotu a sebevědomí. Myslím (já jsem toho dokladem), že člověk si klidně může zkusit různorodé práce v oboru a sám posoudí, co mu sedí nejvíce. Každá zkušenost nebo dovednost se dnes cení. Když člověk chce, má silnou motivaci a dobrou vůli, tak to vždycky nějak jde, dříve nebo později, člověk musí jen vytrvat. Nesmíme si však dávat příliš nereálné cíle, stačí nějaké menší, dílčí, o to větší radost pak máme z postupu a více si toho vážíme. Chce to vůli a odvahu.”