Pro měsíc únor jsme si připravili rozhovor s absolventem Pavlem Studeníkem, který studoval na VUT a Fakultě informačních technologií v Brně. A jak dále pokračovala jeho životní cesta? To se dozvíte v následujícím článku. 

Krátké informace o Pavlovi 

Jmenuji se Pavel Studeník, je mi 29 let, na gymnáziu jsem studoval osm let, po celou dobu jsme měli Marii Hrabinovou za naši třídní učitelku. Maturoval jsem z fyziky a matematiky (aj + čj).

Jakým směrem jste se vydal po absolvování gymnázia, a kde jste studoval (studujete)? (popřípadě můžete zmínit Vaši práci) 

Ke konci studia na střední škole mě více táhla představa uměleckého oboru, zkusil jsem si dát přihlášku na filmovou režii na UTB, na kterou jsem se ale nakonec nedostal (úspěšné složení talentových zkoušek nebylo všechno). Jako záložní plán jsem si zvolil technický obor (vliv otce inženýra), konkrétně informační technologie, a to z čistě racionálních důvodů – finanční ohodnocení a uplatnění. Vystudoval jsem jej pak na VUT a Fakultě informačních technologií v Brně. Inženýrem jsem se stal na Ústavu počítačové grafiky a multimédií, což je trochu zavádějící, protože předmětem mého studia bylo počítačové zpracování a rozpoznávání obrazu (okrajově i řeči) pod vedením docenta Černockého. Je to mimochodem jeden z nejzajímavějších akademiků, které jsem kdy potkal a kterého lze najít dokonce na WikiLeaks díky jeho práci na systémech použitých při odposleších. Jemně bulvární, ale zmiňuji to z důvodu lepší představy jaké využití a potenciál tento obor má a ještě bude mít.

Nyní pracuji v mezinárodní firmě Red Hat v Brně, jedná se o IT firmu založenou na open source a vyvíjející Linux (RHEL/Fedora). Byl to můj velký sen už během studia na VŠ, který jsem si splnil před šesti lety nástupem na stáž (internship).

Jaké předměty Vás nejvíce bavily na gymnáziu a na jaké učitele vzpomínáte rád?

V podstatě vzpomínám rád na všechny učitele, i špatná zkušenost je dobrá zkušenost a může člověka posunout dál 😛 Ale teď vážně, důvodem je spíš těch osm let strávených na gymnáziu, což je opravdu dlouhá doba a každý učitel pak člověku nějak přiroste k srdci. Nedávno jsem při dotazu, jak jsem se dostal jako “ajťák” k divadlu a cirkusu, zmiňoval paní učitelku Černíčkovou (za mých časů Ptáčkovou). Právě tahle má matikářka mě pozvala do divadelního souboru, kde sama účinkovala (Semtamfór). Divadlo se pro mě od té doby stalo velkou životní zálibou, která přetrvala až do teď, ač už jsem v jiném souboru. V Brně teď máme vlastní malé divadlo s názvem PoPUD.

Co s divadlem připravujete v nejbližší době?

Nyní zkoušíme novou hru “archiv jazyků”. Za pár týdnů nás čeká premiéra. Inscenaci bude možné vidět i ve Slavičíně na postupové přehlídce Valašské křoví. Je to náš nejsmělejší projekt, celovečerní hra – asi 90 min bez přestávky, a bude mít v češtině premiéru. Zatím se tady ještě nehrála a nemá ani český překlad. Máme vlastní z anglického originálu, který udělal klučina ze souboru (živí se jako překladatel). Je to příběh o vztazích, lingvistice a neschopnosti si rozumět mezi sebou. Víc už prozrazovat nebudu, přijďte se na nás podívat.?

 Připravilo Vás naše gymnázium na Vaše studium na Fakultě informačních technologií VUT v Brně dobře? 

Připravilo mě na přijímačky, což je podle mě to hlavní, pokud jdete na podobný technický obor. Kromě přijímaček jsem toho na technice moc nevyužil (humanitních předmětů tady moc není a vysokoškolská matika je trochu jiný level), ale to bylo vlastně dobře, nebyl jsem zatížený znalostmi, které by mi pak vytvářely konflikty v pohledu na danou studijní látku. To mi přišlo občas problematické v případě spolužáků z průmyslovek, kteří měli snahu se vracet a odkazovat k věcem, které dělali na střední (převážně pak programování). Já byl z tohoto pohledu tabula rasa a byl zvyklý z gymnázia, že je potřeba se jen naučit a moc věci nezpochybňovat. Což nemusí znít hezky, ale tady jde o obory založené na matematických principech, které jsou velmi striktně definované a nemají mnoho různých výkladů.

Často mě mrzí, že jsem nebral vážněji cizí jazyky, nebyl jsem zvyklý se učit v angličtině, vyhledávat informace a už vůbec ne přemýšlet, což je pak bolestivé a snadno se stane velkým handicapem. A pokud pak jde o trh práce, tak znalost jednoho světového jazyka je docela samozřejmostí a setkáte se i s požadavkem na druhý, a to se už ve třiceti špatně dohání.

Co se týká ostatních předmětů, je velmi příjemné mít obecný přehled, když cestujete nebo jen jdete na balet, na divadlo, být schopný si vybrat představení a vědět o čem zhruba je, umět o něm i něco říct. Někdy prostě vytáhnete ze šuplíku v hlavě
znalosti, které vás samotné překvapí – tam to vypadá na cumulonimbus – by mohlo pršet.☁️

 Jak vzpomínáte na své studium ve Slavičíně na gymnáziu?   

Velmi rád, bylo to mé dětství a dospívání, během těch let se formovala má osobnost, první interakce se světem, společností a není moc možné si nespojovat své mládí s GJP. A hlavně to bylo naposledy, co jsem měl mezi spolužáky (kolegy) děvčata

Pavlovi mnohokrát děkujeme za jeho čas a přejeme mnoho úspěchů nejen v práci, ale i na divadelní scéně! ??