V tomto měsíci se naší vybranou absolventkou stala Jana Fryzelková. V rámci festivalu Neleň 2017 jste mohli Janu zastihnout v prostorách naší školy, kde právě i ona měla workshop s přednáškou na téma Jsou velryby kopytníci? Také si ji můžete pamatovat z videa DVTV, kde mluvila o jejím nynějším projektu Výluka. Zajímává Vás více o téhle nadané absolventce z našeho gymnázia? Čtěte dál..

Jana Fryzelková – představení

Na Gymnázium jsem přišla v roce 2002 a v roce 2010 jsem absolvovala osmileté studium. V průběhu studia naše třída vystřídala několik třídních učitelů. Možná držíme i nějaký rekord! ? V primě jsme měli p. Žáčkovou, pak někdy, myslím v kvartě, přišla pí. Mikovčíková, ta však otěhotněla, a tak jsme dostali pí. Šarounovou, která ale za dva roky odešla a nakonec to s námi dotáhl k maturitě p. Mikulčík. Myslím, že už při studiu na gymplu bylo poznat, kterým směrem se budu po skončení ubírat. Vždycky mi šla matika a biologie, za což do velké míry mohou i skvělé učitelky – pí. Procházková a Černíčková. Protože mi šla matika, tak jsem pak byla často požádána spolužáky o vysvětlení a doučování, tam vidím začátky Výluky. A už na gymplu jsem se hodně motala kolem hudby a koncertů, to mi taky zůstalo. A též má ne-obliba sportu! ? Jo a je mi 26, z gymplu jsem pryč 7 let a pracuji na Oddělení vnějších vztahů Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, kde propojuji vědu s veřejností a žiju v Praze.

(Autor fotky: Petr Jan Juračka)

Jakým směrem jsi se vydala po absolvování gymnázia? 

Bakaláře jsem studovala na Univerzitě Palackého v Olomouci, konkrétně obor Molekulární a buněčná biologie. Při výběru jsem hodně váhala, zda jít na medicínu, na molekuláru do Brna, nebo do Olomouce. Nakonec jsem ráda, jak jsem se rozhodla. Obor v Olomouci byl hodně rodinný, se spolužáky jsme vytvořili skvělou partu a při studiu jsem měla čas na organizování akcí a svou milovanou hudbu, což by asi při medicíně nešlo. Taky jsem ráda, že jsem nešla do Brna, do Olomouce nás z gymplu šlo celkem málo, takže jsem si musela najít kamarády v Olmu. Což šlo docela lehce, protože Olomouc je studentské město a je super, že člověk nepoznával jen studenty z Přírodovědy, ale ze všech ostatních fakult. Pak jsem ale pocítila potřeba jít někam, kde už to bude těžší (až do skončení bakaláře jsem totiž měla fakt dobré výsledky). Takže na magistra jsem šla do Prahy na obor Genetika, virologie a molekulární biologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. No a tam se všechno v mém životě postupně změnilo, a to hlavně proto, že jsem začala organizovat Studentský Majáles. 🙂

 

Proč sis vybrala právě obor Genetika a molekulární biologie?

Jak jsem říkala, vždycky jsem milovala matiku a biologii. Hledala jsem obor, kde bych mohla obojí skloubit. Absence matiky a logického myšlení při studiu medicíny byl taky jeden z argumentů, proč jít jinam. Na gymplu jsem měla o genetice takovou představu, že budu někde v laboratoři a budu zkoumat “velké věci”, že se mi třeba podaří najít klíč k léčbě rakoviny a dalších onemocnění. Pak ale člověk poznal realitu, třebaže rakovina není jen jedna a je to všechno mnohem komplikovanější. Nicméně mě zvolený obor, konkrétně tedy molekulární biologie, baví dodnes. Není to pro každého, spoustu lidí odradí, že 99% předmětu svého studia nevidí. Buněčná a molekulární biologie je fascinující a člověk je pokaždé znovu ohromen, jak složitá buňka a interakce napříč organismem jsou.

 

Jaký nejzajímavější pokus jsi v laboratoři udělala?

Na tuhle otázku se odpovídá těžce. Práce v laborce je do určitě míry neuspokojující, první rok se učíte a všechno, ale opravdu všechno se kazí. Takže o sobě a svých schopnostech máte velké pochybnosti. Pak se to postupně lepší, ale výsledky nepřichází každý den. Často se stane, že třeba dvoutýdenní pokus pokazíte v posledním kroku protokolu a ztratíte třeba tzv. kontrolu, a to je špatně a můžete začít od začátku… Já navíc pracovala s tzv. tkáňovými buňkami/kulturami. Buňky si rostou jak chtějí a rostou pravidelně, takže jsem občas v laborce musela i spát nebo jezdit velmi brzo ráno. Nemůžete udělat ctrl+s, uložit si stávající stav a vrátit se k němu za pár dní. Všechno jede kontinuálně a vy musíte dobře plánovat.   

 

Jaký vztah jsi měla odmalička k vědě? Co tě na ní nejvíce baví?

Pro mě, jako studentku gymnázia, byla představa o reálné vědě hodně vzdálená. Když přijdete na vysokou školu zjistíte, že velká část věcí, co jste se učili na střední škole, už neplatí a zjistilo se, že je to třeba trochu jinak. Vědec musí mít otevřenou mysl, musí být kritický sám k sobě a ke svému výzkumu, musí vše konzultovat s ostatními, jinak to nejde. Věda není pro povahy, které potřebují jistotu, a v tom je právě její největší síla. Tušíte, že to se aktuálně ví, je nejpravděpodobnější popis, ale víte, že může přijít výsledek, který danou hypotézu potopí. Ověřování a bourání mýtů, to je věda. S postupujícím studiem pak zjišťujete, že s každým dalším krokem je všechno akorát složitější a složitější. A to je super, ne? 🙂

 

Nedávno náš pan ředitel sdílel video od DVTV, kde se svou kamarádkou mluvíte o Organizaci Výluka. Proto má otázka zní: Kde jste vzali myšlenku k založení téhle organizace?

Výluku jsme založily samy pro sebe a pro své kamarády. Navštívily jsme Londýn a tam zjistily, že v Británii funguje projekt Teach first, v rámci kterého si absolventi vysokých škol mohou zkusit jít učit, na rok a do sociálně vyloučené lokality. My samy jsme o učitelství kdysi přemýšlely, ale odradila nás buď pověst pedagogických fakult, nebo špatné ohodnocení učitelů. V průběhu studia jsme ale zjistily, že učitelství pro nás možná je ta správná cesta, ale nebylo kde si to vyzkoušet. A tak jsme to rozjely. Myšlenka vznikla před třemi lety a aktuálně jedeme čtvrté kolo semestrálních výluk, ale vše zatím děláme na dobrovolné bázi, neživíme se tím a pracujeme/studujeme jinde.

• Odkaz na video z DVTV: Výluka
• Odkaz na stránky neziskové organizace Výluky: https://vyluka.org

 

Nepřemýšlela jsi ty sama někdy nad kariérou učitelky?

Přemýšlela, i kvůli tomu, že jsem často doučovala matiku, ale odradilo mě to, co jsem popsala výše. A popravdě, i pan ředitel byl jeden z těch lidí, co od studia pedagogiky odrazoval. Ráda bych si však doplnila pedagogickou kvalifikaci a postupně začala učit.

(fotka z našeho gymnázia, kdy Jana měla workshop v rámci festivalu Neleň! 2017)