Jako první absolvent v tomto novém školním roce se nám představí Marek Vojkovský. Možná ho znáte jako fotografa z Valašských Klobouk, ale pro dnes se nám představí, jako bývalý student z našeho gymnázia. Jak se Markův koníček stal vysněnou prací? To vše si můžete přečíst na našich studentských novinách! 

Jmenuji se Marek Vojkovský, je mi 27 let, jsem novopečený tatínek a s rodinou bydlíme ve Valašských Kloboukách. Momentálně jsem fotograf na volné noze.

Na GJP jsem studoval čtyři roky, maturoval jsem v roce 2009 a mými maturitními předměty byly dějepis a společenské vědy. První rok studia byla naší třídní učitelkou Veronika Prchlíková, ta ale odešla na mateřskou dovolenou (nebo to s námi jen už nemohla vydržet), tak nás převzal pan učitel Libor Kubiš, ten to s námi dotáhl až do konce. Na koníčky a záliby mi v poslední době bohužel nezbývá moc času, ale obecně to je focení, turistika, lyžování a rodina.

Jaký směr Vás vedl po maturitě? 

Už na gymnáziu jsem věděl, že se po maturitě budu ubírat humanitním směrem, protože mě odjakživa bavila historie a politika. I proto byl výběr vysoké školy zaměřen na politologické obory.

Hlásil jsem se na politologii na UPOL, na Slezskou univerzitu a ještě na UTB na regionální rozvoj. Dostal jsem se na Slezskou univerzitu a UTB. Bůhví proč jsem si tehdy zvolil fakultu managementu a ekonomiky na UTB. Dnes to vnímám jako nějaký zkrat, protože pro mě byla matematika vždycky tak trochu španělskou vesnicí, což jistě paní učitelka Černíčková ráda potvrdí (smích). Brzy se ukázalo, že to opravdu nebyla šťastná volba, a proto jsem po roce zamířil na nové přijímačky a šel studovat Mezinárodní teritoriální studia se zaměřením na střední Evropu na Slezskou univerzitu. To už byla správná volba, takže jsem zde studoval jak bakalářský, tak navazující magisterský obor.

Jak jste se dostal k fotografování?

Focení bylo odjakživa mým koníčkem, na který jsem několikrát zanevřel a později se k němu opět vrátil. Už na gymplu jsem s  foťákem jezdil na každý výlet a vše fotil. Vždycky jsem se taky rád díval na fotky „velkých“ fotografů a obdivoval jejich práci, ale nikdy mě nějak nenapadlo, že by to někdy byla moje práce. Ani jsem popravdě netušil, že se tím dá v dnešní době živit.

Že bych se focení mohl věnovat víc mě napadlo až když jsem před dvěma lety sháněl fotografa na svatbu. Jak jsem procházel portfolia a práce různých fotografů, nějak se mi to zalíbilo a začal se mi v hlavě rodit nápad, že bych to chtěl a možná mohl dělat taky. Byla to všechno vlastně trochu shoda náhod, protože to bylo zrovna v době, kdy jsem dokončoval studium, takže to byla ideální doba     zkusit nějaký vlastní projekt.

 

Máte fotografování jako práci, nebo jen jako koníček?

Focení jsem se začal naplno věnovat po studiu, respektive, začal jsem se na něj připravovat. Ono se to moc nedá dělat jako vedlejšák, protože to zabere spoustu času, hlavně teda na začátku, kdy si člověk musí promyslet, co a jak chce dělat a hlavně to dělat tak, aby tím oslovil potencionální zákazníky.

Asi každé pracovní začátky jsou těžké, ty na volné noze možná o něco těžší, protože vás čeká jednak velká investice do techniky, propagace, několik měsíců bez příjmů, než přijdou první zákazníci a nejistota, zda Vám to vůbec vyjde. V těch začátcích mi hodně pomohlo to, že jsem se zúčastnil projektu pro začínající podnikatele a na základě podnikatelského záměru jsem mohl čerpat dotaci na nákup fototechniky, bez které to samozřejmě nešlo.

Nyní mě focení provází každý den, je to tedy moje hlavní práce. Moc ji tak ale neberu, vnímám to spíš jako koníček, protože mě to baví. Věnuju se hlavně svatební fotografii, která mi dává asi největší volnost toho, co a jak fotím. Bez focení už si moc nedovedu svůj život představit, protože jsem si tím splnil jeden ze svých snů.

 Jak vzpomínáte na své studium na našem gymnáziu?

Na roky strávené na gymnáziu vzpomínám samozřejmě velice rád. Byla to taková poměrně bezstarostná doba, během které se člověk připravoval na další studium a život obecně. Musím říct, že bych si to někdy i zopakoval. Zážitky se spolužáky a vzpomínky na učitele jsou nezapomenutelné.

 

Fotografie od Marka Vojkovského. 

 

 

 

 

 

 

 

Děkujeme za poskytnutý rozhovor a přejeme Markovi další úspěšné fotografie! Pokud by se Vám líbil jeho styl focení, tak ho neváhejte sledovat na sociálních sítích. 

Facebook: Marek Vojkovsky Photography

Webové stránky: Marek Vojkovský web