Na Valašském křoví jsem měla možnost setkat se s dubnovou absolventkou – Peťou Lysákovou, která už 5 let studuje na Masarykově Univerzitě v Brně. Obdivuhodné však je, že studuje dvě vysoké školy zároveň.

Jaký obor je Peti tolik blízký, že si troufla na dvě vysoké? To se dozvíš v dnešním rozhovoru, který nám poskytla! ☺️

 Ahoj, ahoj, čau! Mé ctěné jméno zní Petra Lysáková a svého času jsem chodila na GJP. Ve třídě Lii Zvoníčkové, kterou tímto zdravím, jsem strávila 8 let. V roce 2012, což se dneska zdá jako věčnost, jsem úspěšně odmaturovala z češtiny, biologie, angličtiny a chemie.

 

 

Jakým směrem jsi šla po dokončení našeho gymnázia?

Rozhodnutí, kterým směrem se vydám, padlo vlastně už dávno před maturitou, protože mě máloco bavilo a šlo tolik jako biologie. Na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity jsem absolvovala bakalářský obor Lékařská genetika a molekulární diagnostika a momentálně se nacházím na navazujícím magisterském studiu. Ovšem jelikož mě to táhlo i k antropogenetice, přidala jsem si druhý obor, taktéž magisterský stupeň. Někdo říká, že jsem blázen, jiný mě zase považuje za příliš akční. Jenže mě to prostě a jednoduše baví.

 

Myslíš si, že univerzita v Brně je pro tvůj obor kvalitnější, než například v Praze na UK, kde jsi se též dostala?

Pravdou je, že jsem vždycky snila o studiu v Praze. Nicméně jakmile jsem se začala pořádně zajímat čistě o ten obor, který jsem chtěla, došlo mi, že budu muset jinam. Karlova univerzita nemá bakalářský program tak dobrý, jako je na Masarykově univerzitě, je příliš obecný a lehce chaotický. Po bakalářských státnicích jsem zvažovala, že změním destinaci a přeci jen do té Prahy půjdu. Magisterský program není na UK vůbec špatný, bohužel jsem opět narazila. Obory jako molekulární biologie mají špičkové, v oblasti genetiky člověka a antropologie to však na plné čáře vyhrává Brno. Určitě nechci nikoho a nic zatracovat, ale troufám si tvrdit, že pro studium genetiky je Masarykova univerzita u nás tou nejlepší možnou volbou.

 

Jak jsi na tom s cizími jazyky? Má tvá škola přednášky například i v anglickém jazyce, nebo latina převládá?

Tak latina určitě nepřevládá, to bych asi hodně rychle skončila. Latinské pojmy jsou v přednáškách z anatomie a dalších lékařských/antropologických předmětů, ale jinak se přednáší klasicky v češtině. V angličtině přednášky jsou, jedná se ovšem spíše o předměty nepovinné, nebo primárně určené studentům v rámci programu Erasmus.

Co se týče výuky cizích jazyků, tak jednou z podmínek pro připuštění k magisterským státnicím je složení zkoušky z odborné angličtiny na úrovni B2. Jelikož se ale všichni běžně setkáváme s literaturou a články právě v tomto jazyce, není to zas takový problém. Navíc díky naší paní třídní Zvoníčkové jsem měla dost slušný základ už ze střední, takže i já, jakožto dost špatný jazykář jsem bez velkých komplikací prošla.

Kromě angličtiny se teď ještě snažím oprášit němčinu. V podstatě od maturity jsem ji nepoužívala, takže teď navštěvuju jazykovku a snažím se vrátit k tomu, co do mě paní učitelka Urbanová za ty roky na gymnáziu „nalila“. Jeden semestr jsem měla i finštinu a ruštinu, ale kromě pár nadávek a slovíček vztahujících se k hokeji jsem všechno velmi rychle zapomněla.

 

Jak vypadá tvůj běžný den v laboratoři?

Nejdůležitější je vstát. To potvrdí asi každý student, ten vysokoškolský zvlášť. Po příchodu na Kampus se převléknu do laboratorních věcí (bílé kalhoty a tričko, přezůvky) a jdu si nachystat práci. Jelikož na našem pracovišti (Laboratoř biologické a molekulární antropologie) pracujeme s velmi starými a ne vždy dobře zachovalými vzorky (osobně pracuji se vzorky z období Velké Moravy, cca 9. století n. l.), panují u nás přísná protikontaminační opatření. Máme několik oddělených místností pro jednotlivé kroky práce (což znamená, že odběr vzorku se děje jinde než jeho následné zpracování), používáme UV lampy pro dekontaminaci prostředí a samozřejmostí je i ochranný overal, rukavice, návleky na boty a rouška. Poprvé je nasoukání se do takového mundůru velice vtipné, ale jen do doby, než se kvůli možnosti kontaminace ze vzduchu vypne klimatizace a teplota v místnosti stoupne. Pak už to taková sranda v tom neprodyšném overalu není. Takhle „načančaná“ pak dělám, co je potřeba – odebírám vzorky z kosterního materiálu (což znamená řezání kostí či trhání zubů), izoluju DNA a s tou pak dále pracuju.

 

Jakou práci lze dělat po vystudování tvého oboru? Lze se uplatnit i v zahraničí?

V podstatě jakoukoliv (v oboru). Od lab managerů přes laboranty po techniky. Záleží čistě na osobním zájmu a zaměření (a samozřejmě na trhu práce). Hodně mých spolužáků se věnuje nádorové biologii nebo výzkumu v oblasti reprodukční medicíny, spousta práce je v diagnostice dědičných chorob.

V zahraničí se uplatnit určitě dá, teoretické znalosti máme díky výuce velmi dobré a troufám si tvrdit, že ani praxe u nás nezaostává. Česká republika sice pro širokou veřejnost možná nezní tak honosně jako studium v Německu či Velké Británii, ale Masarykova univerzita má velmi dobré jméno. Hodně studentů vyjíždí například i v rámci Erasmu na pracovní stáže a ostudu rozhodně nedělají.

 

Myslíš si, že Tě gymnázium na vysokou školu připravilo dobře?

Vždycky jsou rezervy, ale teď zpětně vnímám, že ty rezervy byly hlavně moje. Jak z biologie, tak z chemie jsem díky profesorkám Procházkové a Prchlíkové (která už na škole není, pokud vím) měla slušné základy, na kterých se stavit v začátcích dalo. Těžko se mi hodnotí obecně, protože takové humanitní vědy mi nikdy moc neříkaly (i když zvláště pan profesor Mikulčík se velmi snažil, takže ve mně i přes můj tehdejší nezájem něco málo zůstalo), co se ale týče přírodních věd, tak moje odpověď na otázku je „ano“. Za celé moje studium na gymnáziu jsem se totiž nesetkala s nikým, kdo by mi nevyšel vstříc. Stačí jen trochu projevit zájem a snahu.

 

Chtěla bych Peti moc poděkovat, že mi věnovala svůj čas na rozhovor a zároveň jí popřát úspěšnou studijní cestu!