První den

7. 3. 2019 vyrazila skupina lyžařů pod vedením zkušeného učitele a lyžaře Jiřího Váni na lyžařský zájezd do rakouských Korutan. Cesta byla sice trochu náročnější, protože se jelo přes noc, ale díky tomu jsme mohli už první den vyrazit na svahy nedalekého střediska Goldeck. Ze začátku nám moc počasí nepřálo, ale kolem poledne se už místy vyjasnilo. Pro zájemce byla dokonce možnost se projet historickou lanovkou.

Goldeck

Druhý den

Po vydatném spánku a ještě vydatnější snídani jsme vyjeli k dalšímu středisku, Katschbergu. Naneštěstí, už od rána se držela hustá mlha a bylo vidět sotva na pár metrů. Naštěstí se všude v Rakousku na sjezdovkách najdou hostince a hospody, kde jsme mohli chvíli posedět a počkat, až se počasí umoudří. Po hodině čekání jsme se rozhodli vyjet na druhou část lyžarského areálu – Aineck. Když jsme vyjeli nahoru, uchvátila nás v mlze prolínající se krása okolních horských štítů. Bohužel, jak se měnilo počasí, tak se i oteplovalo a sjezdovky začínaly být rozbředlé. Ale ani to nám nezabránilo si naplno užít poslední jízdu, při které bylo téměř vyjasněno a my jsme spatřili Katschberg a jeho okolí v plné kráse ostrého alpského slunce.

Ranní mlha

Katschberg po vyjasnění

Třetí den

Rozhodli jsme se dát ještě jednu šanci Katschbergu a vyjeli jsme znovu jeho směrem. A udělali jsme dobře. Počasí nám přálo, slunce svítilo, což v nás vyvolalo optimistickou náladu a tradičně jsme nakrojili salám na vrcholu hory Aineck. Ze začátku jsme jezdili na dlouhé a příjemné A1. V poledne jsme se sešli na vrcholku, kde se s námi pan učitel Váňa dobrotivě rozdělil o řízek. Během poledne se bohužel opět oteplilo a sjezdovky začaly být více muldovaté, ale i tak jsme s radostí dojezdili a večer si ve společenské místnosti pořádně a od plic zazpívali díky bohatému hudebnímu doprovodu ansámblu složeného jak z učitelů, tak i studentů.

Dopolední odpočinek

Polední řízek

Pan učitel při sjezdu ukazuje stále vrcholovou formu a správné držení těla

Čtvrtý den

To nejlepší nakonec. Ráno jsme se najedli, sbalili, vše nanosili do autobusu a vyrazili k naší poslední lyžařské zastávce – Gerlitzenu. Měli jsme, aspoň z mého pohledu, před sebou to nejlepší lyžování. Sjezdovky byly krásně upravené a díky tomu, že bylo pondělí tam nebylo ani moc přelidněno. Nejkrásnější byla asi sjezdovka která měla 7,5 km a táhla se z vrcholu až po úpatí hory. Byla dost široká, takže jsme se nebáli to pořádně pustit z kopce a užít dlouhé a rychlé obloučky, které se tady přímo vybízely. Opět kolem poledne jsme se posadili do pěkné hospody na konci sjezdovky a pořádně se najedli a pochutnali jak na místních specialitách, jako jsou Kaiserschmarrn (císařsky trhanec), tak i na klasikách , jako jsou hamburgry, hranolky, gulášové polévky a jiné. Po obědě se zvedl vítr, ale nám to nevadilo,  protože jsme jezdili na dolní půlce sjezdovky, kde jsme byli krytí samotnou horou. Po skončení lyžování jsme sjeli kabinkou dolů ke krásnému horskému jezeru, kde parkoval náš autobus a připravili se na dlouhou cestu domů.

Autor článku: František Váňa – třída septima

Fotograf, záložní instruktor a průvodce: Filip Machů – třída G3

Korekce textu: Samuel Otlík