V sobotu jsem měla možnost sejít se se sympatickou dívkou Monikou Krahulíkovou, která je již druhým rokem pryč z našeho gymnázia. Dělat s Mončou rozhovor jako s absolventkou měsíce bylo velmi příjemné. Dozvěděla jsem se nové věci co se týkají nejen studia v Praze, ale taky spoustu dalšího. A jak tedy celé naše setkání probíhalo?

 

„Ahoj, je mi 20 let. Studovala jsem 4 roky na gymnáziu ve Slavičíně a dostala jsem se na Českou zemědělskou univerzitu v Praze. Studuji obor Podnikání a administrativa, takže teď již druhým rokem žiji v Praze. Do Prahy jsem jezdila už od 15-ti let, tudíž naše hlavní město pro mě nebylo nic nového.“

 

„Takže metro, tramvaje a tak ti problém nedělají?“

„Mapu Prahy v celku dávám, autem ještě moc ne, to někdy poslouží navigace, ale jinak už orientaci určitě mám.“

„Od 15-ti let jsi jezdila do Prahy kvůli focení?“

„Ano, přesně tak. Kamarádky mě totiž přihlásily do soutěže. Dostala jsem se mezi cca 720 holek a tak jsme si s rodiči udělali výlet do Prahy, kde byl casting. Poté jsem postoupila na odpolední casting, kde nás bylo sto. Ze stovky jsem se dostala do finálové dvanáctky. Dostala smlouvu s Czechoslovak Models a od té doby jsem v agentuře.“

http://www.czmodels.cz/cz/123260-monika-k

 

„A jak jsi to měla v rámci školy? Nebylo to náročné už od 15-ti let?“

„Náročné to určitě bylo, zejména časově. Příprava na každý den byla někdy náročná, hlavně když jsem jela na jeden den do Prahy a od rána do večera fotila. Jsem docela poctivka, tak že vůbec nepřicházelo v úvahu, že bych se nepřipravila na nějaký test. Učení v autobuse, nebo ve vlaku bylo úplně normální. Všichni si mysleli, že to mám v pohodě, že to tam jen nafotím a jedu domů. Nebylo to úplně jednoduché. Ale chtěla jsem tam jezdit, protože to za to určitě stálo a protože jsem si Prahu zamilovala.“

 

„Vraťme se tedy k tvému nynějšímu studiu. Říkala jsi, že máš obor Podnikání a administrativa. Chtěla by jsi se potom věnovat podnikání a administrativě?“

„Chtěla jsem jít někde s ekonomickým záměrem, určitě něco s matematikou a ekonomií. Jsem tedy na Provozně ekonomické fakultě a myslím si, že zrovna v mém případě je to ve finále jedno, jestli mám obor Podnikání a administrativa, nebo Provoz a ekonomie. V dnešní době jde spíš o to, co z toho budu umět použít/využít v praxi a není problém si něco z jiného oboru doplnit.“

 

„Takže modeling jen jako koníček?“

 ,,Modeling jako koníček. Zároveň chci teď někam vyjet a něco nafotit v zahraničí, takže uvidíme jestli se to chytne, jestli to bude pořád jenom koníček, nebo by to v budoucnosti bylo nějak jinak.“

 

„Věnuješ se také i něčemu jinému než univerzitě a modelingu?“

 ,,Cvičím Hot Yogu, chodím běhat a plavat. Praha je finančně trošku náročnější, takže jsem si tam našla práci nebo respektive několik brigád. Dělám asistentku ve farmaceutické firmě PHC a prezentuji EUNI – e-learningový projekt celoživotního vzdělávání určený lékařům, lékárníkům, zdravotním sestrám na doktorských konferencí. Zároveň vypomáhám na akcích módní návrhářky Petry Kociánové, se kterou mám velmi dobrý vztah. A taky to někdy jsou akce pro časopis ELLE.“

 

,,Takže to není jednoduché být studentem v Praze“

„Vyhovuje mi ČZU hlavně proto, že mám dost volného času a vše je tak, jak si to naplánuji. Jelikož to máme rozděleno na sudý a lichý týden, můžu si dovolit tři dny v týdnu dělat něco jiného, než dojíždět do školy. Každopádně je to o každodenní přípravě na hodiny, kde se potom ptám, čemu nerozumím.  Ostatně, jako u všeho, stejně tak i tady platí – jaké si to uděláš, takové to máš.“

 

„V roce 2013 jsi napsala článek o budoucnosti a reprezentovala jsi tím naši školu na stránkách iDNES. Vzpomínáš si na článek, který jsi psala?“

„To si popravdě teda moc nepamatuju. Vím, že jsme něco psali, ale že zrovna tady tohle.. (smích)

odkaz na článek: 

http://zlinsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=381557

 

(po přečtení článku)

„Psala jsem to na SŠ, tak že jsem žádné zkušenosti s VŠ neměla. Myslím, že s tím, co jsem napsala, souhlasím pořád. Každopádně bych možná trošku poupravila mé vyhodnocení celého článku. Ne, že nám nezbývá nic jiného, než jako první vystudovat vysokou školu a potom až budovat nějakou kariéru.“

„Ale pokud to jde, jako je to v mém případě, hledat co nejvíc práce/brigád. Jakákoliv zkušenost je dobrá a do budoucna se hodí. Učím se něco nového, sbírám zkušenosti a hlavně komunikuji s lidmi. Všechno je v životě o praxi, ale potřebujeme chodit do školy, abychom potom mohli použít získané informace. Ideální je střed toho všeho.“

 

„Ovládat informace na základě toho, že se to jen naučíme zpaměti, nám v praxi asi opravdu nepomůže.“

„Informace, které se naučíme zpaměti, nám nepomůžou nikdy, protože si je většinou na druhý den nebudeme pamatovat. Důležité je najít si nějakou spojitost, abychom to potom mohli použít. Praxe je na tohle hrozně dobrá.“

 

„Až si budeš hledat práci na plný úvazek, tak ti zkušenosti z praxe pomůžou.“

„Doufám, že mi to pomůže, hlavně kvůli tomu, že budu mít různé kontakty a ty se prostě hodí. Od té doby, co jsem od 15-ti jezdila do Prahy, tak tam mám spoustu známých. Něco potřebuješ, zavoláš, zeptáš se a je to. Lidi, hlavně dobří kamarádi jsou v životě potřeba.“

 

„O jízdách do Prahy jsi zmiňovala, že to bylo náročné. Jak to brala škola?“

„Pokud jsem něco na druhý měla psát, tak jsem se to fakt naučila, popřípadě jsem se domluvila s učitelem na jiný termín. Měla jsem třídní paní učitelku Ivanu Procházkovou. Je opravdu moc hodná a vždycky mi vyšla vstříc. Pokaždé říkám, že je to všechno jenom na domluvě. Nikdy jsem neudělala žádný podfuk, že bych radši řekla, že jsem byla nemocná. Upřímně jsem řekla, že mám focení a potřebuji do Prahy. Ovšem někdy, když jsem měla nějaký test, tak jsem do Prahy raději nejela a to hlavně, když jsem byla v maturitním ročníku.“

 

„Nelituješ toho teď, že jsi na nějaké castingy nejela?“

„Teď si říkám, že to byla možná chyba. Nebylo důležité mít jedničky, dvojky. Hrozně jsem apelovala na to, mít dobrý průměr. Teď ale vím, že to vůbec není o známkách. Možná jsem měla klidně rok prodloužit, nebo si udělat individuální plán. Ale vše je, tak jak má být a nelituji toho.“

 

„Takže by jsi omezila školu, kdybys měla tu možnost někam takto vycestovat? Říkala jsi, že škola byla tvou prioritou, ale teď, když se na to díváš zpětně, tak to asi vidíš jinak.“

„Teď bych dala priority někde jinde. Nebylo úplně důležité, že umím něco nazpaměť a mám dobré známky. Důležité je mít ve všem určitou rovnováhu, trošku školy, trošku focení, tak trošku všeho. Někdy si říkám, že když jsem měla ve třetím ročníku možnost odjet do Milána, tak jsem měla, protože každá příležitost se má využít.“

 

„Co tě přinutilo k tomu se tak nerozhodnout?“

„Pořád jsem se bála, že to nevyjde. Moji kamarádi budou dodělávat maturitu a já bych to musela dodělávat zpětně. Měla jsem na to kašlat a risknout to. Ale chybami se člověk učí a nebojím se, že bych to v budoucnu nedohnala.“

 

„Jak vůbec vzpomínáš na naše gymnázium a na své spolužáky?“

 „Upřímně, neměli jsme moc dobrý kolektiv, spíš se to ‘‘skupinkovalo‘‘, takže se teď potkávám s menší skupinkou lidí. Každopádně mi gymnázium kromě dobrých kamarádek ze třídy, dalo spoustu kamarádů  z vyšších ročníků, se kterýma se potkávám pořád a někdy spolu něco tvoříme dokonce i v Praze.“

 

„A co učitelé, měla jsi nějaké oblíbence?“  

„Myslím, že jsem tam vycházela se všemi učiteli. Když se někoho zeptáš na názor na gymnázium ve Slavičíně, tak je určitě důležité, jaké měli vztahy s učiteli a jaký byl jejich přístup ke škole. Ráda vzpomínám na pořád pozitivního pana učitele Mikulčíka a mám oblíbenou paní učitelku Černíčkovou. Ta mi dala neskutečné základy matematiky na vysokou školu. Je taky fakt, že jsem na maturitu počítala hodně věcí doma.“

 

„Páni, maturovala jsi z matematiky?“

„Ano. Až jsem to počítání někdy přeháněla. Ale zároveň teď nemám na vysoké škole problém se zkouškou. Také paní učitelka Procházková. Ta je úplně skvělý a pozitivní člověk, takže na to hodně ráda vzpomínám. I na pana Suchánka. Zrovna dnes, když byla v TV Sofiina volba, jsem ho vzpomínala. Nečetla jsem ani knížku, ani jsem neviděla film, ale vím, o čem to bylo, protože nás to vše dobře naučil.“

 

 „Přejdeme ještě zpátky k tvojí vysoké škole. Jak jsi se vůbec rozhodovala, kam půjdeš? Vybírala jsi si ještě mezi jinými univerzitami? Jak probíhal tvůj výběr?“

„Jsem docela upřímný člověk a nevím, jestli je to v tomto případě dobré. Měla jsem přítele, který studuje v Brně a zrovna, když jsem se rozhodovala, kam na VŠ, dala jsem si všechny přihlášky do Brna. Úplně na poslední chvíli jsem si uvědomila, že chci jít do Prahy. Vždycky jsem chtěla jít do Prahy. A bylo to tak, že jsem napsala kamarádovi z Prahy, jestli neví o nějaké škole, která je v pohodě a on mi doporučil ČZU. Podívala jsem se na ni a moc se mi zalíbila, no a tak jsem si podala přihlášku.“

 

„A na závěr poslední otázka. Chtěla bys vzkázat něco studentům našeho gymnázia?“

„Určitě si myslím, že vzdělání je důležité, hlavně v dnešní době, ale dívat se na to i z toho praktického hlediska. Nezaměřovat se jen na jednu věc. Vždy dělat něco navíc a to ne jen ve škole. Bavit se hlavně s lidmi a najít si pravé přátele, kteří ti v životě pomůžou.“

 

Monči moc děkujeme, že si na naše Studentské noviny udělala ve svém rušném životě čas a přejeme jí plno dalších úspěchů a taky pozitivních lidí, jako je ona sama a ať má stále úsměv na tváři! 🙂 🙂